Boubín
Nadmořská výška:
|
1362 m n.m. |
Souřadnice WGS-84:
|
xxx |
Boubín se tyčí do výšky 1362 m nad mořem. Leží 18 km jjz. od Vacova.
Je neodmyslitelným symbolem Šumavy, nejen svým tvarem a výškou, nejen tím,
že je vidět i z velkých vzdáleností, ale i lesy a pralesem, který roste
na jeho svazích. Nejstarší smrky a jedle tu dosahují pravděpodobně stáří
300 - 400 let, největší boubínský smrk, který padl 4. 12. 1970, měl výšku
57,2 m a jeho stáří lze odhadnout na 440 let. Stál přesně ve výšce 1000
m nad mořem. Ochrana těchto území má historické tradice. Nejcennější část
boubínských porostů o rozloze 138 ha byla prohlášena za rezervaci už v
roce 1858. Po vichřici v roce 1870 však část rezervace vzala za své a její
rozloha se zmenšila na 46,7 ha. Dnes je však území rezervace opět širší,
má celkovou rozlohu cca 650 ha a zahrnuje další zbytky přírodního lesa,
i lesy na samotném vrcholu Boubína a Pažení.
Jak asi vypadalo místo, na kterém rostl největší šumavský smrk, Vám
ukazujeme na obrázku (Vyskot, Lesnické práce, 1968). Je tu zřetelné nejen
výškové rozvrstvení stromů, ale i skutečnost, že stromy v pralese rostou
oproti kulturním lesům ve skupinách, ve kterých je nejen více druhů, ale
jednotlivé stromy jsou i různého stáří, tedy i výšky a velikosti koruny.
Mezi skupinami se po pádu velkého stromu tvoří světliny, ve kterých se
les sám zmlazuje. Neodmyslitelnou součástí pralesa jsou i mrtvé stromy.
Stojí tu jako bílé kostry nebo leží a rozpadají se. Jejich těla umožňují
vyrůst nové generaci. |
|
Naučná stezka boubínský prales
-
U jezírka jsme ve výšce 920 m nad mořem. Nádrž z roku 1836 byla
postavena pro plavení dřeva do skláren v Lenoře. Jeho rozloha je 0,37 ha
a největší hloubka dosahuje 4 m.
-
Chůdové kořeny jsou typickým projevem pralesních porostů. Stromy
s těmito kořeny se původně uchytily na tlejícím dřevě mrtvých stromů či
na vývratech.
-
Krále smrků asi přes bující porost nezahlédnete. Stál kdysi v protějším
svahu. Místo u jeho kořenů bylo přístupné veřejnosti. Vysoká návštěvnost
způsobila poškození jeho kořenů a strom zanikl.
-
Lovecký chodník je vzpomínkou honů na vysokou zvěř v boubínských
lesích. Po těchto chodnících kdysi uzavírali lovci zvěř do lečí. Na Boubíně
se však nelovila pouze vysoká zvěř. Vyhlášení bývali i boubínští tetřevi.
Dnes je tu však již stěží zahlédnete.
-
Lukenskou cestu postavili uživatelé boubínských lesů v letech 1857
až 1859. Je to spojnice Zátoně a Včelné. Byla součástí podnes zachovalé
husté sítě lesních cest.
-
Jedle byla v minulém století v lese hojně zastoupena. Dnes je na
ústupu a více se prosazuje buk.
-
Zvířena. Horské podmínky vrcholových partií Boubína umožňují existenci
i takových druhů jako je rejsek horský, hrabošík podzemní, kos horský,
datlík tříprstý a jiná zvířena.
-
Rostlinstvo lesů je pozůstatkem tzv. květnatých a acidofilních bučin,
které kdysi pokrývaly největší plochy Šumavy a to v nadmořských výškách
600 - 1000 m. V hřebenové a vrcholové části přecházejí tyto bučiny přes
smíšené porosty buku, javoru, jedle a smrku do čistých smrčin.
-
Pro ochranu pralesa a pralesních zbytků jihovýchodního svahu Boubína bylo
k Boubínskému pralesu v roce 1958 přičleněno dalších 620 ha okolních porostů.
V nejcennějších částech těchto porostů je omezena těžba dřeva. Tam, kde
do rezervace pronikají oslabené smrkové monokultury, je však nutno velmi
opatrně zasahovat, jestliže se zde vyskytnou lesní škůdci v měřítku, které
by mohlo způsobit rozsáhlé poškození lesů.
Copyright (c) 19. srpna 2000 Miloš
Vondruška. Design by Webmaster
Související odkazy:
Šumava - Boubín