Boubín

Nadmořská výška:
1362 m n.m.
Souřadnice WGS-84:
xxx

Boubín se tyčí do výšky 1362 m nad mořem. Leží 18 km jjz. od Vacova. Je neodmyslitelným symbolem Šumavy, nejen svým tvarem a výškou, nejen tím, že je vidět i z velkých vzdáleností, ale i lesy a pralesem, který roste na jeho svazích. Nejstarší smrky a jedle tu dosahují pravděpodobně stáří 300 - 400 let, největší boubínský smrk, který padl 4. 12. 1970, měl výšku 57,2 m a jeho stáří lze odhadnout na 440 let. Stál přesně ve výšce 1000 m nad mořem. Ochrana těchto území má historické tradice. Nejcennější část boubínských porostů o rozloze 138 ha byla prohlášena za rezervaci už v roce 1858. Po vichřici v roce 1870 však část rezervace vzala za své a její rozloha se zmenšila na 46,7 ha. Dnes je však území rezervace opět širší, má celkovou rozlohu cca 650 ha a zahrnuje další zbytky přírodního lesa, i lesy na samotném vrcholu Boubína a Pažení.

Jak asi vypadalo místo, na kterém rostl největší šumavský smrk, Vám ukazujeme na obrázku (Vyskot, Lesnické práce, 1968). Je tu zřetelné nejen výškové rozvrstvení stromů, ale i skutečnost, že stromy v pralese rostou oproti kulturním lesům ve skupinách, ve kterých je nejen více druhů, ale jednotlivé stromy jsou i různého stáří, tedy i výšky a velikosti koruny. Mezi skupinami se po pádu velkého stromu tvoří světliny, ve kterých se les sám zmlazuje. Neodmyslitelnou součástí pralesa jsou i mrtvé stromy. Stojí tu jako bílé kostry nebo leží a rozpadají se. Jejich těla umožňují vyrůst nové generaci.


Naučná stezka boubínský prales
  1. U jezírka jsme ve výšce 920 m nad mořem. Nádrž z roku 1836 byla postavena pro plavení dřeva do skláren v Lenoře. Jeho rozloha je 0,37 ha a největší hloubka dosahuje 4 m.
  2. Chůdové kořeny jsou typickým projevem pralesních porostů. Stromy s těmito kořeny se původně uchytily na tlejícím dřevě mrtvých stromů či na vývratech.
  3. Krále smrků asi přes bující porost nezahlédnete. Stál kdysi v protějším svahu. Místo u jeho kořenů bylo přístupné veřejnosti. Vysoká návštěvnost způsobila poškození jeho kořenů a strom zanikl.
  4. Lovecký chodník je vzpomínkou honů na vysokou zvěř v boubínských lesích. Po těchto chodnících kdysi uzavírali lovci zvěř do lečí. Na Boubíně se však nelovila pouze vysoká zvěř. Vyhlášení bývali i boubínští tetřevi. Dnes je tu však již stěží zahlédnete.
  5. Lukenskou cestu postavili uživatelé boubínských lesů v letech 1857 až 1859. Je to spojnice Zátoně a Včelné. Byla součástí podnes zachovalé husté sítě lesních cest.
  6. Jedle byla v minulém století v lese hojně zastoupena. Dnes je na ústupu a více se prosazuje buk.
  7. Zvířena. Horské podmínky vrcholových partií Boubína umožňují existenci i takových druhů jako je rejsek horský, hrabošík podzemní, kos horský, datlík tříprstý a jiná zvířena.
  8. Rostlinstvo lesů je pozůstatkem tzv. květnatých a acidofilních bučin, které kdysi pokrývaly největší plochy Šumavy a to v nadmořských výškách 600 - 1000 m. V hřebenové a vrcholové části přecházejí tyto bučiny přes smíšené porosty buku, javoru, jedle a smrku do čistých smrčin.
  9. Pro ochranu pralesa a pralesních zbytků jihovýchodního svahu Boubína bylo k Boubínskému pralesu v roce 1958 přičleněno dalších 620 ha okolních porostů. V nejcennějších částech těchto porostů je omezena těžba dřeva. Tam, kde do rezervace pronikají oslabené smrkové monokultury, je však nutno velmi opatrně zasahovat, jestliže se zde vyskytnou lesní škůdci v měřítku, které by mohlo způsobit rozsáhlé poškození lesů.









Zpět na hlavní stránku

Copyright (c) 19. srpna 2000 Miloš Vondruška. Design by Webmaster
Související odkazy:

Šumava - Boubín