Hrad Velhartice

Krásnou ukázkou originálního českého gotického hradu je hrad Velhartice. Nalézá se 30 km od Vacova, na skalním ostrohu obtékaném říčkou Pstružnou. Je to jedno z nejkrásnějších pošumavských údolí, které tato říčka vytváří, a jeho malebné zalesněné stráně dokreslují a podtrhují impozantnost a mohutnost hradní stavby.

Dominanty objektu tvoří neobyčejně hmotná torza středověkého hradu. Jsou to palác zvaný Rajský dům a jeho protějšek, přední věž, vzájemně spojené mohutným kamenným mostem. Působivost těchto, ale i ostatních gotických staveb zvyšuje barevný odstín kamene, ze kterého byly vystavěny - červenohnědá rula. Na Rajský dům navazuje stavba novějšího renesančního paláce zvaného Huertovo křídlo; je ze 17. století.

Hrad byl založen na přelomu 13. a 14. století, mezi roky 1290 - 1310, patrně jako rodové sídlo pánů z Velhartic. Stavbu začal Bušek starší a později přebral Bušek mladší z Velhartic, oba oblíbení a věrní komorníci krále a císaře Karla IV. (Bušek mladší z Velhartic byl zpopularizován básní Jana Nerudy.) Hrad byl budován v tehdy oblíbené tzv. dvoupalácové dispozici. Jádro hradu tvořily tedy dva paláce vzájemně propojené hradbami. Přední z paláců, Rajský dům, stojí na nejvyšším místě hradní skály. Je to stavba značné výšky a zajímavého půdorysu - ve tvaru písmene D. Kamenné bylo u tohoto paláce pouze obvodové zdivo, vnitřní konstrukce byly původně výhradně dřevěné. Zajímavé jsou okenní otvory paláce, které dokazují jeho stavební změny - od nejstaršího sdruženého okénka v jižní zdi přes obdélné otvory s jednoduchým ostěním až k oknům se zbytky středního prutu. Z jihozápadního rohu paláce vybíhá zbytek hradby původně uzavírající horní nádvoří od západu, za renesančních úprav ale snesené. V tomto zbytku je zachován gotický portál - zadní portál původní vchodové věže. Hradba uzavírající nádvoří ze strany východní se nám zachovala ne příliš narušena, jelikož tvoří zadní stěnu renesančního Huertova křídla. Tato hradba přechází v druhý gotický palác na nejjižnějším cípu hradu. V hradbě jsou zachovány dvě řady střílnovitých okének a gotický portálek branky umožňující přístup na parkán před Rajským domem. Jižní gotický palác se stal při přestavbách v 17. století součástí Huertova křídla.

Aby bylo lépe kryto poměrně dobře přístupné severozápadní čelo hradu, byla vybudována předsunutá velká hranolová obytná věž. Má masivní 2,5 m silné zdi. Ve značné výšce je její severovýchodní zeď protažena několika úzkými střílnami a nad nimi okny s jednoduchým pravoúhlým ostěním. Uvnitř, v jihozápadní zdi věže, asi ve výši druhého poschodí, je hrotitý portálek ke schodišti, které vedlo v síle zdi do hořejších pater. Jediný možný přístup do věže byl po padacím můstku opírajícím se na jedné straně o dva kamenné krakorce na věži dodnes zachované a přecházejícím do portálku ve věži, na druhé straně nasedajícím na kamenný most (nynější přístup v přízemí je nového data).

Spojovací článek mezi jádrem hradu a věží (resp. mezi Rajským domem a věží) je kamenný most - stavba, která v hradních areálech střední Evropy nemá obdoby. Je dlouhý 32 m, široký 3 m a vysoký téměř 10 m, se čtyřmi lomenými oblouky na masivních pilířích. Tato stavba umožňovala poměrně zajímavý a progresivní způsob obrany hradu v případě dobývání. Kdyby se nepříteli bylo podařilo zmocnit se paláce, mohli obránci hradu ustoupit z jeho druhého patra na most, který mohl být dočasně hájen, a tím zpomalit postup nepřítele k poslednímu opěrnému bodu hradní obrany, ve velké věži, v níž mohl zbytek posádky klást poslední odpor. Pochopitelně byl možný i postup opačný, od velké věže k Rajskému domu, přičemž padací můstky na obou stranách mostu dovolovaly přístup oboustranně znemožnit.

Obranyschopnost hradu byla ještě zvýšena v 15. století hradbou obepínající celou severovýchodní část hradu, přecházející v hluboký ve skále tesaný suchý hradní příkop. Součástí této hradby byla vrátnice s širokým gotickým portálem, kterým se do hradu vstupuje. Přechod přes hradní příkop původně umožňoval padací most.

Na spodním jižním nádvoří je ještě jedna výrazná stavba nepravidelného půdorysu - dvouštítový hradní pivovar, který pohledově nádherně vyvažuje úzkou a vysokou stavbu jižního gotického paláce.

V držení rodu pánů z Velhartic zůstal hrad do roku 1390, kdy sňatkem přešel v majetek Jana z Hradce, jehož syn Menhart, nejvyšší purkrabí Království českého, odpůrce Jiřího z Poděbrad, často sídlil na Velharticích. Chtěje znemožnit korunovaci Jiřího z Poděbrad na krále, ukryl Menhart korunovační klenoty Království českého, k nimž měl vzhledem ke své funkci přístup, tajně na Velhartickém hradě. Tím byly Velhartice nesmírně vyznamenány, ale hlavně to ukazuje na to, že byly v této době opravdu hradem bezpečným a pevným.

Od poloviny 15. století do začátku století 16. byli vlastníky hradu Švihovští z Rýzmberka a po nich Zdeněk Lev z Rožmitálu. Tento šlechtic získal pro velhartické panství několik dalších privilegií, nicméně svým nákladným životem ho zadlužil tak, že za jeho syna Adama z Rožmitálu byly prodány ve prospěch hlavního věřitele Jindřicha Planského z Žemberka. Na konci 16. století (1597) koupil panství Volf Gothard Perglar z Perglasu, ale po stavovském povstání, jehož se zúčastnil jeho syn proti Ferdinandu II., byly Velhartice zkonfiskovány. Získal je císařský generál Baltazar de Marradas, který je roku 1628 prodal neblaze proslulému generálovi Martinu de Hoeff Huertovi. Tento dobrodruh získal během třicetileté války různými svými loupežemi a lstmi velké jmění, dosáhl hodnosti generála a nakonec i šlechtického titulu svobodného pána z Velhartic. Do historie velhartického hradu, který byl v té době již značně poškozen, se zapsal Martin de Hoeff Huerta jeho rozsáhlou přestavbou. Za něho vznikl ve východní části horního nádvoří na mohutných základech gotického hradu nový pozdně renesanční palác, původně jak v přízemí, tak ve svým prvním patře s arkádami, vybavený komfortem válečného zbohatlíka. V budově tohoto paláce zůstaly zachovány mimo jiné prostory původní renesanční černá kuchyně, v prvním poschodí pak tzv. Rytířský sál se zbytky nástěnných maleb a s profilovanou štukovou římsou. Na jižním konci paláce, v bývalém druhém paláci gotickém, který se stal při přestavbách součástí Huertova křídla, je zajímavý prostor bývalé hradní kaple s válcovou věží. V rámci Huertovy stavební činnosti na hradě bylo z důvodů zpříjemnění prostředí mnoho vnitřních zdí hradu zbořeno, změněny směry komunikací a provedena řada zásypů. Při injektážích pracích byl například v roce 1979 v takovémto zásypu objeven malý kamenný můstek postavený při založení hradu, původně sloužící k přístupu na horní nádvoří.

Jméno Martina de Hoeff Huerty provází mnoho hrůzostrašných pověstí o jeho působení na velhartickém panství, kdy se svými třiceti jezdci tvrdě rekatolizoval zdejší kraj. Že jeho vláda na Velharticích však nebyla pro poddané jenom utrpením dokazuje to, že na velhartickém panství zrušil robotu.

Roku 1653 již byla přestavba hradu patrně skončena a majitelkou hradu se stala Johanka Františka Račínová z Račína, která měla zájem o údržbu hradu. Její příbuzní zde však nežili a tak hrad pustl. Pustl i v držení Bechyňů z Lažan i francouzského rodu Desfourů.

Od roku 1826 spravoval hrad rod Sturmffederů, který nechal nejpoškozenější části hradu opravit. Po nich přišel rod Hennebergů a nakonec poslední šlechtičtí držitelé hradu Windischgrätzové. Za těchto držitelů, vzhledem k tomu, že jejich finanční prostředky nepostačovaly na všechny opravy na hradě nutné, opravoval ze svých prostředků zdivo torzálních staveb hradu dobročinný spolek Družina sv. Kláry. Tyto opravy byly prováděny od roku 1930 do roku 1934.

Roku 1945 opouštějí Windischgrätzové hrad a správu přebírá tělovýchovná organizace Sokol, později Státní památková správa a od roku 1960 Západočeský krajský národní výbor. Od roku 1973, kdy přestaly být obytné budovy používány k rekreaci, byl hrad kompletně předán do správy Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody - Plzeň. Byly zde zahájeny práce na základním statickém zabezpečení hradních staveb, na které bude navazovat jejich kompletní rekonstrukce (např. hradní pivovar). Upravené prostory pivovaru a následně Huertova křídla budou sloužit jako výstavní prostory. V dnešní době se malebný areál tohoto hradu stává stále více předmětem obdivu četných návštěvníků domácích i zahraničních, jak si to originalita hradu, jeho historie i krása půvabného okolí právem zaslouží.

Zpět na hlavní stránku

Romance o Karlu IV
Hrad Velhartice - Památkový ústav Plzeň
Hrad Velhartice - Retour
Hrad Velhartice - hrady-zamky.cz
Hrad Velhartice - zamky-hrady.cz