Trasa č. 11

Bučina - Knížecí Pláně - Žďárek - Žďárecké jezírko - Knížecí Pláně - Bučina
Turistické značky: červená - neznačená silnička - zelená - modrá
Délka trasy: 18 km
Spojení na výchozí místo: (léto 2002, všední den):
autobus Vacov 6:10 - Zdíkov 6:25, Zdíkov 6:45 - Kvilda 7:12, ekobus Kvilda 7:45 - Kvilda, Bučina 8:00
Na Bučině se vydáme od konečné zastávky ekobusu po cestě dopředu. Na pláni, kde stávala nejvýše položená obec v Čechách, dnes z dřívějšího života nezbylo nic. Přicházíme k rozcestníku a po červené značce pokračujeme stále rovně k tabulím informačního centra NP Šumava. Dál bychom došli k hraničnímu přechodu pro pěší a cyklisty, na německé straně se dá pokračovat elektrobusem do Finsterau a dále. Finsterau je z Bučiny dobře vidět, za výjimečné viditelnosti je možno dohlédnout až na Alpy (Dachstein).

Červená značka z hlavní cesty odbočí doleva a pěšinou klesá do luk, většinou silně zamokřených. Na některých místech je cesta těžko schůdná, nakonec ale nástrahy četných potůčků překonáme a vyjdeme na širokou cestu, po níž dojdeme na rozcestí Furík. To už jsme přišli na rozlehlé pláně, kde dříve byly vesnice Chaloupky a Knížecí Pláně. Nezůstalo ani jediné stavení, život se sem vrací jen v podobě pastvin. Je odtud vidět na horu Luzný a její okolí, zničené kůrovcovou kalamitou. Po červené přicházíme na místo, kde stával farní kostel. Dosti velká obec, založená r. 1792 knížetem Schwarzenbergem, byla po 2. světové válce jako převážně německá vysídlena a v 50. letech srovnána se zemí. Zpustošen byl i zdejší hřbitov. V 90. letech zde bylo z iniciativy potomků původních německých obyvatel vytvořeno pietní místo, na místě kostela vztyčen vysoký dřevěný kříž a náhrobky hřbitova znovu postaveny. U obnoveného hřbitova jsou i informační tabule popisující historii místa, o něco dále je pomník padlým z 1. světové války.

Od rozcestníku pokračujeme po červené dále, na pláních se střídají pastviny a skupiny stromů, podél cesty je několik obnovených křížků. Jsme v oblasti bohaté na prameny, část cesty musíme přejít po povalovém chodníčku. Všechny zdejší potůčky končí svou pouť v Černém moři, jsme totiž na dunajské straně rozvodí. Scházíme k Červenému potoku, kde se cesta dotýká státní hranice, poté zvolna stoupáme. Jdeme velice krásnou krajinou, po pravé straně nás provázejí mohutné smrky, vlevo vidíme rozsáhlou Žďáreckou slať. Přicházíme mezi pastviny, po levé straně se otevírá nádherný výhled. I zde bývala kdysi vesnice, rozptýlená dřevařská osada Stodůlky, kterou dnes připomíná  jen pomníček a pár zplanělých ovocných stromů. Pokračujeme na Žďárek, další bývalou dřevařskou osadu. I tu potkal stejný osud, vysídlení a naprosté zničení.

Od rozcestníku Žďárek míří doleva silnička, která nemá turistické pásové značení, šipka na rozcestníku však ukazuje ke Žďáreckému jezírku. Vydáme se po ní, silnička obloukem klesá mezi hezkými bukovými lesy, až se před námi po levé straně náhle otevře krásný pohled. Žďárecké jezírko, bývalá nádrž (klausa) sloužící k zadržování vody pro plavení dřeva na říčce Častá, je malebně zasazeno mezi okolní svahy. Je poměrně velké, u břehů je hladina lemována vodním rostlinstvem.

U jezírka zabočíme doleva po zelené značce, která vede po další lesní silničce. Hezkou krajinou pokračujeme víceméně po rovině, vlevo občas zahlédneme Žďáreckou slať. Na Žďáreckém sedýlku se napojíme na modrou značku, po které se vydáme doleva. Vycházíme na odlesněné pláně, které se vpravo svažují k Bukové slati. Ta patří k nejstarším rezervacím na Šumavě, vyhlášena byla už v r. 1933. Po zelené a modré značce vede zároveň cyklostezka, tato část trasy je mnohem frekventovanější než červená značka přes Stodůlky a Žďárek. Po modré značce přicházíme zpět na Knížecí Pláně, pokračujeme na rozcestí Furík a poté stoupáme po široké cestě na Bučinu, kde zabočíme doprava a přijdeme k zastávce ekobusu.

Návrat: ekobus Kvilda, Bučina 14.45 - Kvilda 15:00, autobus Kvilda 15:40 - Zdíkov 16:11, Zdíkov 16:39 - Vacov 16:50


Zpět na hlavní stránku

Copyright © 8. ledna 2003 Miloš Vondruška. Design by Webmaster