Srní

Ze silnice (od náměstí) vede v ostrém úhlu vlevo cesta pod kupolovitým Spáleným vrchem (1013 m; les na něm prý dal kdysi spálit srnský rychtář, protože se v něm drželo mnoho hadů). Po 500 m přichází cesta k chalupě č. 47. Ta představuje se sousedním čp. 46 lidovou architekturu, typ šumavského roubeného domu z konce 18. až začátku 19. stol. Rozlehlost stavení pod šumavsky širokým a nízkým štítem dána uspořádáním domu: na šíři je to tzv. dům dvoutraktový (vedle velké světnice s 2 okny je světnička s jedním oknem), na délku mají tyto šumavské chalupy tři části (světnice, střední pásmo se vstupní síní, zvanou "dům" a s černou kuchyní s otevřeným krbem), poslední částí jsou komory a chlév, někdy i stodola). Polovalbová střecha původně kryta šindelem, kterým bývaly na Srní často pokrývány i ostatní části stavení. Zvonička byla znakem svobodných králováckých dvorců.

Chalupy horského typu s částmi stěn, chráněnými šindelem, jsou porůznu zachovány, menší taková chalupa stojí např. při sil. (směr Modrava). Srní patřilo i ke vsím, v nichž se objevovaly ozdobné pavláčky ve štítech; zachovala si je v obnovené podobě stavení při sil. (směr Prášily).

Od čp. 47 pokračuje cesta 0,5 km k akumulační nádrži (hydroelektrárny na Čeňkově Pile) z l. 1938-43; leží na sv. svahu Spáleného vrchu. Voda je sem přiváděna podzemním kanálem od rozvodny na Vchynicko-tetovském kanálu. Výhled: jv. hora Sokol (s ostrým obrysem), sz. vzadu Můstek.
Spodní cesta vede odtud 0,5 km ke Klostermannově vyhlídce na Povydří (od Sedla a Dračích skal k hoře Sokol) body výhledu a názvy Klostermannových děl jsou na panelu). U vyhlídky stojí věž zvaná Vodní zámek; je to vodojem k vyrovnávání nárazů vody s uzávěry (šoupaty) k turbínám hydroelektrárny.

Rozvodna vody na Vchynicko-tetovském kanálu (na opačném, jv. konci Srní v Mosau) postavena v l. 1937-38 k novému využití kanálu jako vodního zdroje pro elektrárnu na Čeňkově Pile. Voda zde odbočuje vpravo do podzemního kanálu, jehož směr vyznačují šachtice - odvzdušňovací průduchy; první šachtice, obehnaná zábradlím, proti budově na kraji louky.

Přebytečná voda pokračuje z rozvodny původním povrchovým kanálem, jenž po postavení rozvodny dostal název Jalový; zachováno pečlivě provedené obložení stěn a dna, místy patrna i výdřeva.
Příchod k rozvodně: ze silnice (směr Prášily) vlevo vozovkou 1 km proti toku Jalového kanálu.

Za rozvodnou 300 m je bývalá pila; dřevěná stavba, jejíž zařízení bylo do r. 1949 poháněno vodou kanálu. Cestou k ní původní mostek přes kanál.
Kostel: z l. 1804-05, renovovaný v 70. letech 20. stol. Po způsobu zdejších staveb má stěny částečné kryty šindelem.

Silnice vystupuje od Čeňkovy Pily na Srní serpentinami prudkým svahem plání (převýšení 180 m).

Zpět na hlavní stránku

Šumava od A do Z
Města od A do Z
Srní