Zajímavosti z okolí Vacova

K Tříjezerní slati

Modrava - Javoří Pila - Oblík - Tříjezerní slať - Antýgl - Horská Kvilda
Délka trasy: 22 km
Turistické značky: červená - modrá - žlutá - červená - modrá
Doporučené spojení: (léto 2001, všední den):
tam: autobus Vacov 6.10 - Zdíkov 6.25
                       Zdíkov 6.45 - Kvilda 7.20
                       Kvilda 7.45 - Modrava 7.56 (ekobus)
zpět: autobus: Horská Kvilda, U Honesů 15.41 - Zdíkov 16.08
                         Zdíkov 16.39 - Vacov 16.50

Od autobusové zastávky na Modravě sejdeme po silnici do údolí a přejdeme most přes Modravský potok. Vpravo po proudu vzniká jeho soutokem s Roklanským potokem Vydra. Od rozcestníku na Modravě se vydáme po červené značce, procházíme kolem bývalé Bienertovy pily se zvoničkou a po úzké asfaltové silničce, která je zároveň cyklotrasou, jdeme proti proudu Roklanského potoka, spíše horské říčky. Cesta vede krásným, širokým údolím. Na druhý břeh potoka je zakázán vstup - je zde klidové území Modravské slatě, největší a nejlépe zachovalý komplex vrchovištních rašelinišť na Šumavě, který zasluhuje nejpřísnější ochranu. Hloubka rašeliny tu dosahuje až 8 m. Nejbližší z rašelinišť na druhé straně potoka je Rybárenská slať. Od cesty jsou působivé pohledy jak na samotný Roklanský potok, tak na jeho okolí s porosty kleče a bříz. Za samotou Rybárna, bývalou myslivnou a hájovnou, stoupá neznačená silnička k Tříjezerní slati, my pokračujeme stále po červené podél Roklanského potoka. Ten se později odklání do nitra Modravských slatí, zatímco cesta sleduje neméně krásné údolí Javořího potoka až na Javoří Pilu. Kdysi tu stávala pila a ubytovací hostinec, dnes po nich v údolí nezůstalo nic.

Po červené ještě pokračujeme na rozcestí U Tmavého potoka a poté stoupáme po modré značce do sedla Za Oblíkem. Výstup po asfaltové silničce je poněkud náročnější, ze sedla pak vystupujeme pěšinou po žluté odbočce na vrchol Oblíku (1225 m n.m.). Z odlesněného vrcholu je krásný kruhový výhled - na Poledník, Roklany, Luzný, Černou horu, do vnitrozemí pak na Sokol, Huťskou horu..., dole v údolí je vidět Srní. Vrchol Oblíku je porostlý travou, mezi níž jsou velké balvanité útvary, pařezy, pahýly stromů, níže pod vrcholem malé náletové smrčky - za hezkého počasí místo přímo vybízí k delšímu setrvání.

Z Oblíku se vrátíme stejnou cestou na Javoří Pilu a po jiné modře značené silničce stoupáme k rozcestí Pod Oblíkem.

Cestu si však můžeme asi o 2 km zkrátit po neznačené cestě (jsme mimo 1. zónu národního parku). Na vrcholu Oblíku najdeme výraznou pěšinu, která vede doprava (vzhledem ke směru, odkud jsme přišli), klesá mezi smrčky a níže do vysokého, velmi hezkého lesa, kde se již mění v širokou cestu. Po ní stále klesáme, až vyjdeme na asfaltovou silničku. Je to modrá značka od Javoří Pily, asi 20 m vlevo od místa, kde jsme vyšli, je rozcestí Pod Oblíkem.

Z rozcestí pokračujeme po žluté značce k Tříjezerní slati, kde naučná ministezka provádí typickým vrchovištním rašeliništěm. Povalový chodníček vede ke 3 jezírkům, nad nimiž poletují vážky. Cedulky upozorňují na rostlinstvo slatí, mimo jiné i masožravou rosnatku okrouhlolistou. Od Tříjezerní slati pak pokračujeme silničkou po žluté značce, poblíž osady Rokyta scházíme ke Vchynicko-Tetovskému kanálu, kde se napojíme na červenou a dojdeme na most u Antýglu. Na plavebním kanále je zvlášť dobře vidět zlatavě hnědé zabarvení vody, typické pro potoky vytékající z rašelinišť.

Někdejší královácký dvorec Antýgl je nedaleko od mostu po silnici vpravo, dnes je kolem něj autokempink. Z rozcestí u mostu se vydáme po modré značce proti proudu Hamerského potoka, po široké lesní cestě, která jen mírně stoupá. Hamerský potok s četnými peřejemi patří k nejhezčím. Po modré značce dojdeme až na okraj plání, po nichž jsou roztroušeny chalupy Horské Kvildy, vpravo je typická silueta hory Sokol (Antýgl). Cesta nás dovede k penziónu U Honesů, u něhož je zastávka autobusu, který sem zajíždí z Kvildy.

Zpět na hlavní stránku