 |
|
|
V místě, kde se stýkala tři polesí, je trojhranný obelisk, věnovaný někdejšímu knížecímu nadlesnímu Josefu Johnovi, který se v 19. století zasadil u majitele panství, knížete Schwarzenberga, o zřízení rezervace Boubínský prales. Od Johnova kamene už není daleko na vrchol Boubína, který je ovšem také zalesněný a výhled se z něj otevírá pouze na východ. Na vrcholu Boubína je další obelisk, připomínající kardinála Friedricha von Schwarzenberg, jehož výstup na Boubín v r. 1867 byl považován za mimořádný chodecký výkon.
Z vrcholu klesáme stále po modré značce k rozcestí Na křížkách, kam zasahuje svým cípem i velmi rozsáhlá obora, v níž je chována jelení zvěř. Do obory je v době jelení říje (září a říjen) a v červnu vstup zakázán, přestože jinak tudy vede i červená turistická značka. My na rozcestí odbočíme vpravo po zelené značce, vedoucí po staré Lukenské cestě a dojdeme k bývalému a nyní obnovenému loveckému zámečku. Informační tabule přibližuje jeho historii, z terasy je výhled na vzdálený hřeben Trojmezí. Pokračujeme po zelené dále a všímáme si charakteru lesů, dost odlišného od lesů Šumavských Plání. Zelená značka se mění v pěšinu, která nás zavede do poněkud hůře schůdných mokřin, aby se pak napojila na širokou zpevněnou cestu. Po ní se dáme doleva spolu s naučnou stezkou vedoucí kolem plotu rezervace Boubínský prales.
Rezervaci založil už v r. 1858 kníže Schwarzenberg, od té doby je les ponechán přirozenému vývoji, bez zásahů člověka. Oplocení bylo nutno zřídit v letech 1965-1966 kvůli jelenům, kteří do pralesa pronikali a okusem ničili mladé stromky do té míry, že se prales nemohl vůbec zmlazovat. Do pralesa byl dříve volný přístup, který byl v r.1967 omezen prohlídkovou trasou. Desítky tisíc návštěvníků ročně však sešlapávaly půdu, kopaly do trouchnivějících padlých kmenů a odnášely si na památku různé přírodniny. Pád známého "krále smrků" zavinilo sešlapání půdy v jeho okolí, obnažené a hnilobou napadené kořeny pak nevydržely nápor vichřice v r. 1970. Byl vysoký 57,2 m a dosáhl stáří 440 let. Později byla vytvořena nová, kratičká trasa vedoucí jen k padlému "králi smrků", škody turistikou byly ale tak značné, že musel být vstup zcela zakázán a od r.1979 vede naučná stezka pouze po obvodu rezervace. Tabule informují mimo jiné o zvláštnostech a deformacích zdejších stromů. Projdeme pouze část naučné stezky, to však postačí, abychom si udělali celkový obraz. Pro toho, kdo má o Boubínském pralese představu z obvyklých fotografií, bude pohled přes plot do pralesa asi zklamáním. Na první pohled se příliš neliší od lesa okolního, i mimo oplocení můžeme vidět stromy s chůdovými kořeny, nádory na kmenech, pahýly porostlé choroši... Snad jen podrost vypadá za plotem neprostupněji.
Po naučné stezce sejdeme k Boubínskému jezírku, nádrži, která kdysi sloužila k zadržování vody pro plavení dřeva na Kaplickém potoce. Ve vhodnou dobu se voda do potoka vypustila a takto zvětšený proud strhával klády ke sklárně v Lenoře. Od jezírka pokračujeme pohodlnou cestou po rovině, zelená značka nás vyvede z lesa k Idině Pile, kde je zřízeno informační středisko NP Šumava a dále ke trati, kterou sleduje až k malé železniční stanici Zátoň. Jízda malým motoráčkem bude příjemným zakončením cesty, kterou pak můžeme završit ještě procházkou po Vimperku.
Návrat: vlak Zátoň 14.03 - Vimperk 14.47, autobus Vimperk 15.40 - Vacov 16.25 nebo vlak Zátoň 14.59 - Vimperk 15.42, Vimperk 16.25 - Vacov 16.50
|
|
|
|